Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

O knize jsem měla jen velice matné povědomí ze školy. Kniha z poloviny 20. století, kde se pálí knihy, v učebnici někde kolem Orwella. Představovala jsem si tedy dílo o jakési totalitě typu Evropa 20. století - ostatně i Hitler pálil knihy, ne?

451 stupňů Fahrenheita ale o tom není. Sice se knihy pálí, ale nikoliv proto, že by snad obsahovaly myšlenky nepřátelské k režimu. Pálí se proto, že vysoce konzumní společnost činí nešťastnou. Lidé si kupují větší a větší televize, z nichž na ně proudí větší a větší nesmysly. Vlastně koukají jen na bezduché seriály a různé akční reportáže o honičkách policistů. Hlavně žádný složitý obsah, nic nad čím by se muselo přemýšlet. A nic, co by nedejbože někoho šokovalo.

Jedna z postav v knize vypráví, jak se svět do té šlamastiky dostal. A moderní čtenář se nestačí divit, kolik současného se v knize z 50. let odráží. V knihách jsou protiřečící si informace, které lidi jen matou a činí je nešťastnými - jako odraz dnešních polopravd a fake news, které jen zneužívají toho, že svět je komplikovaný, nic není zřejmé a k pravdě je třeba se složitě dopracovávat. Nešťastnými také činí knihy ty skupiny, o nichž se v nich mluví zle, a takové knihy je ve společnosti, která respektuje všechny skupiny, třeba zakázat. Ano, Bradbury předpověděl i dnešní cancel culture.

Četla jsem anglické vydání s předmluvou a doslovem přímo od Bradburyho a leccos z autorových zkušeností tento pesimismus vysvětluje. Na začátku 50. let se v USA začínal rozvíjet McCarthismus - a McCarthy prý jemu nepohodlné knihy sice nepálil, ale snažil se, seč mu síly stačily, aby se aspoň stáhly z prodeje. Bradburymu jeho podobně distopické povídky odmítali otisknout, protože byly příliš kontroverzní a proti mainstreamu. A nakonec historka, kterak se Bradbury procházel se svým známým a zastavil je policista. Když mu nedokázali dostatečně vysvětlit, proč se vlastně procházejí, nakázal jim, ať to příště nedělají. Podobné zkušenosti pak člověka logicky vedou k myšlence, kam ten svět míří...

Je ale zajímavé, jak kniha z budoucnosti odráží společnost 50. let. Zní to dneska trošku jako klišé, ale... autor opravdu nedává moc prostoru ženám. Vezměme si mužské postavy - hlavní hrdina Montag, který dojde osvícení; hasiči, nevýrazní chlapáci, co se věnují chlapské práci; vedoucí hasičů Beatty, který má spoustu vědomostí; bývalí univerzitní profesoři. A ženské postavy - Clarisse, chytrá dívka, kterou vše naučil dědeček a která hned zkraje zmizí; Montagova manželka a dvě další dámy, které neustále koukají na televizi, mají místo mozku prázdno a jsou schopné se bavit leda o počasí. Ženy jsou tedy typické ženy v domácnosti, které se k ničemu jinému nehodí, protože ničeho jiného ani nejsou schopné. Vyjma Clarisse, která je chytrá a bystrá, má všeobecný přehled. Ta ale v knize figuruje spíš jako nějaká femme fatale, která nám změní hlavního hrdinu. Záchranu světa ale od ní čekat netřeba, to jen od moudrých mužů...

Poprvé vyšlo 1953