Albert Camus - Mor

Příběh začíná nenápadně. V Oranu (dnešní alžírský Wahrán) se začínají objevovat krysy, většinou mrtvé. A následně i první nemocní, s příznaky nemoci, kterou všichni považovali za dávno vyhubenou.
A tak začíná alegorie situace, co se stane, když soudobé společnosti hrozí nebezpečí. Především je nutno dodržet všechny předpisy. Postup musí někdo schválit. Jenomže ten někdo se bojí, že způsobí paniku, takže neschválí nic. Řešení, které je nutno přijmout rychle, nepřichází.
A jak se zachovají jednotlivci?
Přímo příkladně se zachoval doktor Rieux. Nehledě na nebezpečí, které mu hrozilo, pečoval o nemocné, snažil se zachraňovat lidské životy.
Naprosto opačně se zachoval Rambert, novinář, který byl do Wahránu pouze vyslán na služební cestu. Poté, co bylo město uzavřeno do karantény, ho přepadla myšlenka, že jeho se to přece netýká, vždyť on není místní, přece mu musí povolit vycestovat. Pokouší se město opustit nejdříve legálně, nakonec ilegálně.
A nakonec otec Paneloux, místní kněz. Pro něj je mor trestem Božím seslaným na hříšné obyvatele města. I on si zprvu myslí, že jeho se mor netýká - on přece není hříšníkem! A proto při svém prvním kázání používá toliko slovo "vy" a nikdy "my". Slovo "my" začne používat až poté, co sám uvidí umírat malé dítě v několikahodinových bolestech. Nikdy ale neztratí svou víru.
Camus psal svůj román od roku 1939. Obvykle je spojován s německou okupací Francie. Jak je ale vidět, Camus jej začal psát rok před okupací, nemohla tedy být hlavním motivem knihy, byť ji jistě ovlivnila. Příběh je obecným příkladem toho, jak se lidstvo chová, když je nejhůře. Jedno zda za války, za moru či za jiné krize. Vždy se chová stejně.

Poprvé vydáno 1947