Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita
O knize jsem měla jen velice matné povědomí ze školy. Kniha z poloviny 20. století, kde se pálí knihy, v učebnici někde kolem Orwella. Představovala jsem si tedy dílo o jakési totalitě typu Evropa 20. století - ostatně i Hitler pálil knihy, ne? 451 stupňů Fahrenheita ale o tom není. Sice se knihy pálí, ale nikoliv proto, že by snad obsahovaly myšlenky nepřátelské k režimu. Pálí se proto, že vysoce konzumní společnost činí nešťastnou. Lidé si kupují větší a větší televize, z nichž na ně proudí větší a větší nesmysly. Vlastně koukají jen na bezduché seriály a různé akční reportáže o honičkách policistů. Hlavně žádný složitý obsah, nic nad čím by se muselo přemýšlet. A nic, co by nedejbože někoho šokovalo. Jedna z postav v knize vypráví, jak se svět do té šlamastiky dostal. A moderní čtenář se nestačí divit, kolik současného se v knize z 50. let odráží. V knihách jsou protiřečící si informace, které lidi jen matou a činí je nešťastnými - jako odraz dnešních polopravd a fake news, které je