Jan Němec - Možnosti milostného románu

Mám ráda knížky, kde je příběh, ale nejen to. Jsem unesená z knih, kde se vypravěč zamýšlí nad světem, glosuje, co se děje kolem něj, zařazuje to do širšího kontextu... Samozřejmě to nesmí jít na úkor příběhu, když si kniha říká třeba román, autor musí najít nějakou rovnováhu.

O Možnostech milostného románu jsem cosi četla na internetu, nicméně dostala jsem se k ní proto, že byla na Vltavě čtená na pokračování. A ze začátku jsou byla nadšená. Román, v němž se autor dívá kriticky na okolí, přemýšlí, nic nenechá bez poznámky, a přitom to celé má nějaký příběh, který se skutečně hýbe. Nadto ve čtené podobě mají zamyšlení o to větší kouzlo. Přišlo mi, že jsem našla román, k němuž se budu ráda vracet.

Ale ouha. Kniha je dobrá, ale není prostě dokonalá. Nakonec jí chybí ta rovnováha, která balancuje mezi popisností příběhu a bludištěm myšlenek. V první polovině mi přišlo, že autor dává místy příliš prostoru myšlenkám, jednu myšlenku otáčí dokolečka dokola a ještě jednou, aby s ní popsal co nejvíce papíru. Třeba když vypravěč vzpomíná na návštěvu v Itálii a vzpomínky si obnovuje na Google Maps. Přišlo mi zajímavé, jak glosuje, co vidí ve StreetView, jak se zamýšlí nad podivností celého toho nafoceného světa. Ale po nějaké chvíli mě to začalo nudit. Jakýkoliv další postřeh už byl jen recyklací některého předchozího.

V druhé polovině zase autor přestává přemýšlet a více jen popisuje. Chybělo mi to. Uznává, že i tak se mi příběh líbil víc, než leckterý do nebes vynášený román. Ale prostě to nebylo ono, měla jsem už nějaká očekávání a nechtěla jsem číst jen dialogy hádek. Pak jako by si autor uvědomil, že se dostal kamsi do rovin normální literatury, a zděsil se. To přece ne, musím vymyslet něco nového! A tak několik stránek vypráví vypravěčova přítelkyně Nina. Z ničeho nic, ve třech čtvrtinách začne mluvit, pak zase umlkne a už se neozve. Čekala jsem, že zase nějaký názor z druhé strany přijde, ale ne...

To všechno knize bere tu křehkou rovnováhu, ve které balancuje dokonalá kniha. Musím se tedy smířit s tím, že knihu, na kterou budu dlouho vzpomínat a kterou si dojdu nadšeně koupit a vystavím si ji na čestné místo v poličce, jsem tentokrát nepotkala. Ale i tak je to kniha na český standard zajímavá a rozhodně nelituji, že jsem ji četla.

Poprvé vydáno 2019.