Marcus Malte - Garden of Love

Proč můžeme být něčím neuvěřitelně fascinovaní? Proč zlo tak odpuzuje a zároveň přitahuje? A kam až sahá zájem o druhého?

V knize Garden of Love se mísí několik příběhů dohromady. Na jedné straně je tu vypravěč, zkrachovalý policista, který žije pro jediný případ. Na druhé straně onen zločinec, dokonalý schizofrenik po vzoru doktora Jekylla a pana Hydea.

Oba příběhy se proplétají, až nepozorný čtenář - jako třeba já - nabyde ze začátku pocit, že jde o příběh jen jediného člověka. Ve skutečnosti sledujeme život policisty - současný i doby dávno minulé - i zločince, zkrze autobiografické dílko Garden of Love, které policistovi zaslal. Postupně se odkrývají nové a nové spletitosti a provázanosti. Policistu zločinec přímo fascinuje, je pro něj vším, neustále ho sleduje a snaží se o něm zjistit všechno. Ale zločince úplně stejně fascinuje policista, a to natolik, že na jednu dobu zapudí pana Hydea a nahradí ho právě klonem policistovým... Tím ale fascinace nekončí. Matthieu (Jekyll) je úplně stejně posedlý svým protějškem Arielem (Hydem).

Ona rozpolcenost, Jekyll a Hyde, vyplouvá na povrch až postupně. Bohužel je ale v jinak skvělém díle nastane v tomto okamžiku zlom. Jako by autor na začátku chtěl, aby Matthieu byl prostě jen Matthieu a Ariel byl Arielem, a až v průběhu se rozmyslel a učinil z nich dvě tváře jednoho člověka. Matthieuovo vyprávění je totiž nenucené, přirozené, ale jen do té chvíle, než se čtenář dozví, jak to s nerozlučnou dvojkou vlastně je. Od té chvíle působí vše uměle, kostrbatě, jako by autor nevěděl, jak s nastalou situací naložit. V tu dobu se ale kyvadlo vyprávění přesouvá pomalu ale jistě na stranu policisty, takže to zas až tak nevadí.

Jak ale z toho ven? Co se stalo, nemůže se odestát, je třeba se smířit sám se sebou, se svým životem. Zřejmě i o to se vypravěč - policista zřejmě bude snažit. Ale to už je mimo příběh. Opouštíme ho, aniž bychom věděli, jak se svým životem naloží.

Kniha je míněna jako detektivka, čemuž odpovídá i pestrá paleta cen, kterými byl její autor ověnčen (v roce 2007 měli zřejmě všichni ostatní spisovatelé detektivek smůlu). Pokud bych k ní ale prostupovala jako k detektivce, byla bych zklamaná. Kriminální linka tam je - ale k co jde, se dozvíme celkem pozdě, navíc neodejdeme s pocitem, že zločinec je skutečně vinen. To dobrou detektivku, aspoň pro mě, nedělá. Ale kniha si své ceny skutečně zaslouží. Ne jako detektivka, ale jako skvělé dílo.

Poprvé vyšlo 2007.

Grand Prix Paul-Féval de la SGDL 2007 (Velká cena Paula Févala Společnosti spisovatelů)

Prix Michel-Lebrun 2007 (Cena Michaela Lebruna)

Prix Cannes Polar 2007 (Cena Cannes za detektivní román)

Prix Sang d'encre 2007 (Cena festivalu detektivních románů Sang d'encre)

Prix Goutte de sang d'encre 2007 (Cena čtenářů festivalu detektivních románů Sang d'encre)

Prix Millepages 2007

Prix des lecteurs Quais du polar 2008 (Cena čtenářů festivalu detektivních románů Quais du polar)

Prix Cœur noir Le choix de la Critique 2008 (Cena kritiků Cœur noir) 

Grand prix des lectrices de Elle 2008 (Velká cena čtenářek časopisu Elle)

Prix les lecteurs Villeneuve-lez-Avignon 2009 (Cena čtenářů festivalu detektivních románů ve Villeneuve-lez-Avignon)

Prix Soleil noir 2010