Gustave Flaubert - Paní Bovaryová
Paní Bovaryovou zná teoreticky asi každý z hodin literatury, protože tato kniha má už po desetiletí místo v učebnicích. Ale kdo z nás ji ve škole četl? Já ne. Když jsem na ni ale narazila při potulkách po knihovně Francouzského institutu (když tedy zrovna byla otevřená...), řekla jsem si, že bych to měla napravit.
První, co mě zaujalo, bylo vydání - padla jsem totiž na vydání z edice Classiques & Cie Lycée, tedy z vydání pro francouzské maturanty. V průběhu knihy čtenář narazí na několik "pracovních stránek", kde je rozebraný určitý úsek knihy; na konci pak je ke každé této stránce zařazený historický nebo literárně-teoretický kontext, který není abstraktní (jako v českých školách), ale odráží se od díla. Občas lituji, že jsem nechodila na francouzské gymnázium...
Dost ale bylo vydavatele. Román samotný je neuvěřitelně bohatý. Začátek je trošku nesmělý a kostrbatý, ale rozvíjí se více a více a má větší a větší spád. Hlavní hrdinkou je Emma, děvče, které vyrůstalo v klášteře a jejímž jediným spojením s "realitou" jsou romantické knihy. Normální svět je tedy pro ni plný dobrodružství a hlavně pravé lásky, silného citu, který je třeba neustále vyznávat, žít v něm celý den, jemuž musí všechno ustoupit. A hlavně který nikdy neutuchá.
Emmin reálný život je nakonec ale nudný. Vdá se za Charlesa Bovaryho, nudného doktora, který ji sice bezmezně miluje, jeho láska je ale obyčejná a prostá teatrálních výstupů. Emma začíná být labilní, sní o životě v Paříži, kde se pořád něco děje. Místo toho ale skončí v Yonville.
A Yonville mě na knize zaujal asi nejvíc. Je to totiž to nejmaloměštější maloměsto, jaké si dovedete představit. Nuda, nuda, šeď, šeď, takže jakákoliv větší akce je událostí století - až na to, že skončí komicky. Místní kostel má krásný nový vchod do kostela, který se po pár letech začíná rozpadat. Místnímu lékárníkovi vydali odborné pojednání zřejmě průměrné až podprůměrné kvality, což ho vyneslo do krajské učené společnosti - a stal se tak samozvaným géniem, hlasatelem všeho moudra, který jediný ví, co je moderní, co je správné a co je pokrok. Je jasné, že konfrontována s tímto prostředím touží Emma o to víc o tom krásném světě z románů a najde si milence (postupně dva). Tento kontrast Flaubert na několika místech skvěle ukazuje.
Dalším kontrastem mezi Emminým snovým světem a realitou nás, prostých lidí, pak ztělesňuje Lheureux, místní lichvář. Emmě prodává na dluh věci, které "určitě potřebuje" - šaty pro dámy jako z města, skříňky, koberce. Protože se mladá paní vznáší kdesi na obláčku svých mileneckých výpadů, kupuje a kupuje, podepisuje směnky a dluhy pak vytlouká jen dalšími dluhy. Vlastně už v polovině 19. století popsal Flaubert současný diskutovaný problém, a totiž dluhovou past. Ta pak vede Emmu k jejímu hořkému konci.
Ani u smrti hlavní hrdinky Flaubert nešetří ironií. K její záchraně jsou přivoláni nejlepší lékaři v okolí, kteří se ale věnují spíš než Emmě večeři v místním hostinci a debatám. Její smrt pak přivolá jen ty, kteří se na Bovarym snaží parazitovat.
Poprvé vydáno roku 1857.
Komentáře
Okomentovat