Petra Stehlíková - Naslouchač

Kam až může vést nenávist? Zaslepená nenávist skupiny vůči skupině, která toho druhého činí zhmotněným zlem?

Přesně v takovém světě se odehrává Naslouchač. Na jedné straně jsou lidé z nížin, kteří zotročují sklenaře. Zavírají je do ghett, nutí je nosit zvláštní oblečení, obviňují je naprosto iracionálně ze všeho zlého. Štítí se jich, odmítají se k nim přiblížit a považují je za prašivé. Nedávají jim dostatek jídla a nutí je k těžkým pracím. Jejich chování není nepodobné chování středověkých Evropanů, nebo dokonce nacistů, vůči Židům. Sklenaři naproti tomu vidí lidi z nížin jako ztělesněné zlo, které je připravilo o jejich někdejší slávu. Byť se jim samozřejmě nelze divit, vzhledem k podmínkách, v jakých žijí, nakonec se ukáže, že jejich pohled na svět je prostý jakékoliv sebereflexe. Svět sklenařů před zotročením je pro ně ideální a bez chyb, oni jediní byli schopní racionálně šetřit se vzácnou látkou. Jak ale později vyjde najevo, jejich racionalita šla (doslova) přes mrtvoly.

Tímto světem nás provádí mladičká sklenařka Ilan. Je to zdravá dívka, což je jí v onom podivném světě spíše na závadu. Proto celý život žije jako chlapec v křečovitém strachu, že se jednou odhalí pravda. Díky svému daru putuje se skupinou lidí z nížin. A díky ní právě odkrýváme i pohled z druhé strany, který se snaží vysvětlit původ té velké nenávisti.

Kniha ale byla trošku zklamáním... Byť má příběh velký potenciál, není úplně dobře postavený. Čekala bych, že napětí se bude gradovat až do konce. Ale ne, vrchol se nachází někde krátce za polovinou. Scéna je to napínavá, nemohla jsem od knihy odtrhnout oči a málem jsem nevnímala, co bylo okolo mě. Jen jsem si říkala, že svět plný tajemných sil a příšer by si zasloužil nějakou pořádnou vlastní záhadu a není třeba jednu naši existující změnit na opakující se krvavý masakr. Pak už děj jen skomírá a vyjma jedné větší potyčky se nic neděje. Dokonce ani to, že jeden ze skupiny odhalí pravé pohlaví Ilan, nemá žádné důsledky (tak proč to tam je?!).

Celému příběhu chybí také pořádná dějová linka, jakési hlavní téma, které by od sebe odlišovalo jednotlivé díly série. Ano, v tomto díle se Ilan prochází po Urale, v druhém zřejmě po Evropě a ve třetím (zdá se) navštíví Asii, ale to nemyslím. Myslím něco velkého, co nás bude celým dílem provázet a na konci se vyjasní. Asi jako malá dobrodružství Harryho Pottera nebo konspirační paranoidní záhady Roberta Langdona. Jenomže to knize chybí. O záhady v příběhu není nouze, jenomže žádná se neuzavře. Spíše naopak, knihu jsem odložila se spoustou otázek.

I přes to všechno jsem se do knihy začetla a druhou polovinu jsem přečetla doslova jedním dechem. Vracet se k ní asi nebudu, ale druhý díl si přečtu s radostí.

Poprvé vydáno 2016.