Jean-Michel Guenassia - Nezmar
Začátek knihy dosti připomíná Klub nenapravitelných optimistů. Matka hlavního hrdiny se vdala za někoho z jiné sociální skupiny (v tomto případě se Indka vdala za Angličana, v druhé knize si dcera továrníka vzala chlapce z dělnické rodiny) a manželství nakonec skončilo nezdarem. Malého hrdinu postupně opouští všichni kamarádi a štěstí nemá ani v lásce: zamiluje se do dívky, která s ním nemůže mít vztah kvůli kulturním tradicím své rodiny, kterých se nemíní vzdát (Tom z Nezmara se zamiluje do dívky s indickým původem, která byla zaslíbena jinému; Michel z Klubu zase do Židovky, která se má nadto s rodinou odstěhovat do Izraele). Naštěstí však, na rozdíl od Klubu nenapravitelných optimistů, vezme autor vše zkrátka a neplní stránky zbytečným balastem.
To, že kniha není příliš dlouhá, je rozhodně velkým plusem oproti Klubu. I tak se ale najde v dalších částech mnoho zbytečného. O Tomově soužití se dozvíme tolik, že si říkáme, jestli si tu či onu historku nemohl autor odpustit, když nemá na děj žádný vliv. Místy jsem si říkala, jestli náhodou nevyplňoval čas do dalšího nápadu.
Pěkná knížka na prázdniny, ale víc se od ní snad ani čekat nedá...
Malá poznámka na závěr: V českém překladu se ztratila jedna zvláštnost díla - nutno ale říci, že to nebyla chyba překladatele, protože je do češtiny vlastně nepřeložitelná. Francouzština má dva minulé časy: běžně používaný minulý čas složený (passé composé) a knižní minulý čas jednoduchý (passé simple). V novějších knihách, které si nehrají na "vysokou literaturu" se používá jen passé composé. Guenassia se ale na začátku druhé části rozhodl, že si na "vysokou literaturu" hrát bude... jenomže mu to vydrželo jen několik odstavců a pak přešel plynule do passé composé. Tento nesmělý pokus pak několikrát opakuje, ale vždy se stejným výsledkem.
Poprvé vydáno roku 2015
To, že kniha není příliš dlouhá, je rozhodně velkým plusem oproti Klubu. I tak se ale najde v dalších částech mnoho zbytečného. O Tomově soužití se dozvíme tolik, že si říkáme, jestli si tu či onu historku nemohl autor odpustit, když nemá na děj žádný vliv. Místy jsem si říkala, jestli náhodou nevyplňoval čas do dalšího nápadu.
Pěkná knížka na prázdniny, ale víc se od ní snad ani čekat nedá...
Malá poznámka na závěr: V českém překladu se ztratila jedna zvláštnost díla - nutno ale říci, že to nebyla chyba překladatele, protože je do češtiny vlastně nepřeložitelná. Francouzština má dva minulé časy: běžně používaný minulý čas složený (passé composé) a knižní minulý čas jednoduchý (passé simple). V novějších knihách, které si nehrají na "vysokou literaturu" se používá jen passé composé. Guenassia se ale na začátku druhé části rozhodl, že si na "vysokou literaturu" hrát bude... jenomže mu to vydrželo jen několik odstavců a pak přešel plynule do passé composé. Tento nesmělý pokus pak několikrát opakuje, ale vždy se stejným výsledkem.
Poprvé vydáno roku 2015
Komentáře
Okomentovat