Michel Houellebecq - Elementární částice

Kniha začíná básní, která vysvětluje, o co vlastně v knize jde - o popis, kterak vznikl "nový člověk", lepší než my dnes. Jak to tedy bylo?

Vše začíná jednou slečnou, Jeanne Ceccaldiovou. Narodila se v Alžírsku, tehdejší francouzské kolonii. Vystudovala medicínu a stala se - což má význam - plastickou chiruržkou, stejně jako její manžel. Narodil se jim syn Bruno. Manželství ale dlouho nevydrželo, syna vychovával otec. Jenomže ten na něj neměl čas, Bruno skončil na internátní škole, kde ho šikanovali. Nakonec ho vychovávala babička.

Jeanne se znovu vdala a se svým druhým manželem měla druhého, o dva roky mladšího syna, Michela Djerzinského, který je klíčovou postavou příběhu o "novém člověku". Ani o něj se jeho matka, která si mezitím začala říkat po americku Jane, nestarala, neboť mezitím podlehla kouzlu myšlence nevázaného sexuálního života, z níž se pak vyvinulo hnutí hippies, a malý syn v takovém životě neměl místo. I malý Michel tedy putoval ke své babičce. Na rozdíl od Bruna ale zažil šťastné dětství u milující babičky v Alžíru.

Oba sourozenci se setkali až na gymnáziu. Do té doby ani neměli tušení, že nějakého sourozence mají. Na gymnáziu spolu trávili dosti mnoho času, ale po maturitě se již mnoho nestýkali. Bruno se stal učitelem literatury na střední škole, Michel vystudoval kvantovou fyziku a stal se vědcem v oboru molekulární biologie.

Kniha je kritikou současné západní kultury. Všechno začalo s hippies, hnutím, které na piedestal kladlo mládí a sex. Tuto éru představuje matka obou bratrů, Jane, nadšená hnutím hippies, mládím a nevázaným sexem, později aspoň láskou k přírodě, esoterií a různými podobnými věcmi.

A z tohoto hnutí pramení úchylka Západu k věčnému mládí a kráse a k uvolněným sexuálním mravům.

Kdo není mladý a krásný, jako by v západní kultuře ani neměl místo. Ne náhodou byli oba rodiče hlavních hrdinů plastičtí chirurgové - tedy lidé, kteří dělají z lidí "ošklivých" lidi "krásné". Brunova přítelkyně Christinne zemřela, když přestane být dokonalá - ochrnula. Michelova přítelkyně Annabelle spáchala sebevraždu, když kvůli rakovině přišla o dělohu a nepřipadala si jako dostatečná žena. Christinne ironicky komentovala následky ideologie hippies: Když byli mladí, propagovali věčné mládí a krásu. Staří a oškliví neměli v jejich světě místo. Jenomže jak čas postupoval, zjistili, že i z nich se stávají staří a oškliví, že mládí není věčné. Měli by se tedy nenávidět?

Druhým problémem je nevázaný sexuální život. Již Jane se účastnila různých skupinových orgií. Je dohnána až do karikatury - sex je v podstatě v centru sexuálního života mladé Jane, vypráví, jak "zasvěcovala" do sexuálního života syna svého kamaráda, a to ve věku, kdy je něco takového ještě zapovězeno zákonem (ale ne o moc).

Janin syn Bruno byl již úplným zoufalcem. Toužil po sexu, ale nikdo s ním nechtěl nic mít. Nakonec si našel manželku, má s ní syna. Po porodu už ale Anne zošklivila, přestala mít takovou chuť na sex a manželství nakonec skončilo rozvodem. Bruno učil francouzštinu a literaturu na gymnáziu a ve všech alespoň trochu pohledných studentkách viděl sexuální objekt. Jeho učitelská kariéra skončila, když onanoval před jednou ze svých studentek. Nic se neprovalilo, Bruno se dobrovolně odebral do psychiatrické léčebny ministerstva školství.
Opravdu šťastným Bruna učinil jen jeho vztah s Christinne. Měli se opravdu rádi, ale hlavní místo v jejich vztahu zaujímal sex. Ve dvou i ve více. Společné prázdniny strávili v nudistickém swingers letovisku, zbytek času byli náruživými návštěvníky swingers klubů. Jejich vztah skončil, když Christinne ochrnula a přestala mít potřebu sexu (naopak by se o ni musel Bruno strarat).
Tato posedlost zničila i krásný vztah Michela a Annabelle. Znali se od dětství, chodili spolu, ale jejich vztah nebyl příliš sexuální. Michel neměl potřebu být k Annabelle příliš intimní, Annabelle naopak tuto potřebu měla. Nakonec se s Michelem rozešla a poddala se prvnímu, kterého potkala, se kterým hned přišla do jiného stavu. Po 20 letech a dvou potratech se Annabelle a Michel opět setkali a navázali spolu opět vztah, tentokrát opravdu intimní, ačkoli Michel stále sexuální potřebu necítil.
Je proto příznačné, že cestu k "lepšímu člověku" lidstvu vydláždil právě Michel, který se oněch špatností světa neúčastnil.
Klíčem k onomu "lepšímu člověku" je věda. Proto nás Houellebecq v knize otravuje různými rádoby vědeckými pasážemi.
Michel dojde během svého vědeckého pobytu v Irsku k důležitému objevu. Do jednoho vědeckého časopisu odeslal sérii článků, které jeho objev popisovaly, a krátce na to zemřel. Jeho vědeckých výsledků se chopil jistý Hubczejak, který s jejich pomocí vytvořil "lepšího člověka". Nový člověk je nesmrtelný a rozmnožuje se nepohlavně, a tedy u něj neexistuje sexuální pud - proč také, když je hlavním důvodem sexu rozmnožování, které zde není potřeba? A díky nesmrtelnosti skončila i honba za věčným mládím a krásou. A lidé jsou k sobě vůbec milý, skončila závist a nenávist...

Po přečtení Houellebecqova životopisu získá čtenář pocit, že dílo nese lehce autobiografické prvky. Dívčí jméno jeho matky, s níž se v době, kdy kniha vznikla, již nějakou dobu nestýkal, bylo Ceccaldi - stejně jako matky obou bratrů. Stejně jako Jane, i jeho matka pocházela ze severní Afriky a byla lékařkou.Houellebecq se narodil ve stejný rok jako hlavní hrdina knihy, Michel, který má stejné křestní jméno jako autor. Houellebecqova matka však údajně zfalšovala rodný list a udělala ho o dva roky starším. Podle rodného listu se tedy Houellebecq narodil ve stejném roce jako Bruno. I Houellebecqovi rodiče se rozvedli a on strávil dětství u prarodičů. Nejdříve u jedné babičky v Alžírsku, stejně jako Michel, a pak se přestěhoval ke druhé babičce do Francie. Maturoval na gymnáziu v Meaux, stejně jako oba bratři.

Poprvé vydáno r. 1998.