Knihomolův blog

Kniha začíná básní, která vysvětluje, o co vlastně v knize jde - o popis, kterak vznikl "nový člověk", lepší než my dnes. Jak to tedy bylo? Vše začíná jednou slečnou, Jeanne Ceccaldiovou. Narodila se v Alžírsku, tehdejší francouzské kolonii. Vystudovala medicínu a stala se - což má význam - plastickou chiruržkou, stejně jako její manžel. Narodil se jim syn Bruno. Manželství ale dlouho nevydrželo, syna vychovával otec. Jenomže ten na něj neměl čas, Bruno skončil na internátní škole, kde ho šikanovali. Nakonec ho vychovávala babička. Jeanne se znovu vdala a se svým druhým manželem měla druhého, o dva roky mladšího syna, Michela Djerzinského, který je klíčovou postavou příběhu o "novém člověku". Ani o něj se jeho matka, která si mezitím začala říkat po americku Jane, nestarala, neboť mezitím podlehla kouzlu myšlence nevázaného sexuálního života, z níž se pak vyvinulo hnutí hippies, a malý syn v takovém životě neměl místo. I malý Michel tedy putoval ke své babičce...

Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij! Těchto několik, zdálo by se nevinných, vět napsal hlavní hrdina knihy Žert Ludvík své přítelkyni, přesvědčené komunistce beze špetky smyslu pro humor. Co je na tom špatného? Dnešní mladé generaci se na tom asi nezdá špatného nic, stejně jako se nezdálo Ludvíkovi, byť byl velmi aktivním členem KSČ. Trockij byl jedním z ruských revolucionářů, který se však záhy po Leninově smrti znelíbil Stalinovi, takže se z něj stal symbol zrady a kontrarevoluce. Psát tedy fanatickému komunistovi "Ať žije Trockij!" nebylo moc uvážené. Věta "Optimismus je opium lidstva!" je zase aluzí na Marxův známý výrok, kdy za opium lidstva označil náboženství. Srovnávat všudy přítomný, téměř povinný optimismus s nenáviděným a opovrhovaným náboženstvím... Ludvík tedy těchto pár vět napsal své angažované přítelkyni, která neváhala a udala ho. Následovalo jakési vnitrostranické vyšetřování, v němž se zjistilo, že Ludví...